Při západu / During sunset, 2011
.
Touto prací chci poukázat na lidskou samotu. Jako zástupce jsem si vybrala starého člověka, který
samotou trpí nejvíce. Cítí se sám, ztratil nejbližší osobu, zbytek rodiny je daleko. Na místech obvykle
přeplněných lidí, má pocit úzkosti a odloučenosti, čas plyne a nic se nemění. Doba stmívání
podporuje atmosféru a pocity osamělosti. Snad už jen západ slunce ho přivádí na jiné myšlenky.
Stejně tak jako píše o Malém princi Antoine de Saint-Exupéry: „Jednou jsem viděl slunce zapadat
třiačtyřicetkrát!“ A po chvilce jsi dodal: „Víš…, když je člověku moc smutno, má rád západy slunce…“
„Tedy v den, kdy jsi viděl západ třiačtyřicetkrát, bylo ti tolik smutno?“
.
.
People often suffer from loneliness, frustration, anxiety, friendlessness. Especially old people have
this feeling therefore I choose them for this project. Places which are usually full of people they find
as lonesome places. The time continues and they do not see any changes in their lives. Twilight helps
to describe this atmosphere. Maybe just sunset could bring them some nice thoughts. As the Little
Prince says in the book by Antoine de Saint-Exupéry: “One day,” you said to me, “I saw the sun¬set
forty-four times!” And a little later you added: “You know, one loves the sunset, when one is so
sad...” “Were you so sad, then?” I asked, “on the day of the forty-four sunsets?”
.
.
.
zpět / back

© 2016 Petra Hajdůchová